Huhuuu, začíná to být akční! Včera jsem byla na pohovoru u pekaře - pekař měl napůl pleš, v uchu náušnici, na stole rozložené FAZ (nejserióznější německé noviny, plus minus centimetr tlusté), pevný stisk ruky, nabídku lehce prodprůměrného platu, nadprůměrnou inteligenci a příjemný přístup k zaměstnancům ("kolem vánoc přimhouřím oko a třeba toleruju sem tam pozdní příchod"). Půl hodiny jsme probírali můj životopis a věci s ním spojené (aneb veselé historky z práce průvodkyně, jaké auto bych chtěla, kdybych si nějaké mohla koupit, systém německého školství, francouzštinu a evropskou energetickou politiku), během pěti minut se domluvili na "probetag" (den na zkoušku) a bylo to. Den na zkoušku je zítra, ale už teď jsem identifikovala dvě zásadní negativa práce u pekaře: musela bych vlastnoručně obkládat housky salámem a chodit v modré zástěře (modrou ja nerada, nejde mi k očím). Tak jsem zvědavá, co všechno k tomu přibyde po zítřejší 10:00 - 16:00 šichtě ("pevnou obuv a odvahu s sebou, slečno!"), očekávám něco ve smyslu alergické reakce na drobné, krvavého průjmu, averze k pečivu, averze k zákazníkům, averze k lidstvu všeobecně. Držte palce, ať to ve zdraví všichni přežijeme (a ať mě nevyhostí, neb jsem do smlouvy o zkušebním dni napsala adresu, na které zatím nejsem přihlášená, protože jsem se za ten týden nebyla schopna dokopat na městský úřad, ehm, a prý mu tam často chodí policajti kontrolovat, jestli nezaměstnává někoho na černo, ehm, a mám dojem, že by se jim to mohlo lehce nelíbit, ehm).
Klábosení s pekařem bylo v pondělí, v sobotu předtím v nějakou nekřesťanskou hodinu (tak půl dvanácté) zvoní telefon: volá promod. A prý ať přijdu v úterý na probetag. Oddechla jsem si, že se to nekryje s pekařem, vyhrabala z kufru promod kalhoty, promod tričko a promod tílko (mimikry), napsala tuto radostnou novinu mámě (možná zaměstnanecká sleva do jejího oblíbeného obchodu) a začala meditovat nad tím, že být pekařka je daleko hustší, alternativnější a volnomyšlenkářštější než prodávat hadry (byť pěkné) a že tam vlastně vůbec nechci. No, nebudu to protahovat, po čtyřech hodinách (a během nich) v promodu jsem:
- byla utahaná jako kdybych na mostecku týden kutala uhlí
- si předsevzala, že vykoupím tak 99 procent nové kolekce
- byla pětkrát napomenuta šéfovou s poetickým jménem Desirée (nevím proč, ale strašně mi to připomíná Kopfrkinglovu Lakmé), že příliš pomalu vybaluju bedny s novým oblečením, případně že ho příliš pomalu věším na ramínka (aneb jak neudělat dobrý dojem snadno a rychle)
- jedné zákaznici přinesla na její přání blůzku "v její velikosti" (nespecifikovala to). Ona si ji vzala, koukla na cedulku, koukla na mě a pravila "ale já nenosím čtyřicítku, ja mám šestatřicet". Odešla bez nákupu.
- vybalila a na ramínka pověsila asi deset beden oblečení - z ruček čínských dětských nádeníčků s platem $1,50 na týden přímo do ruček mých s platem $0,00, protože probetag je zadarmo
- zjistila, kdo způsobuje globální oteplování, ekologickou apokalypsu a klausovu literární tvorbu - promod! Představte si obrovskou bednu plnou různého oblečení, čerstě dolifrovanou z říše středu. Oblečeni v bedně je zabaleno do igelitových pytlů. JEDNOTLIVĚ. Jakože vážně, každé tričko, tílko, látková čelenka do vlasů (!) jsou zabalené v obrovském igelitovém pytli. Když vybalíte jednu bednu, dostanete výsledný produkt skládající se z hromádky oděvu a vedle se vršící anapurny igelitu. I mně, člověku vychovanému v domácností bez tříděného odpadu, se při pohledu na ty hory zbytečně procmrndané ropy protočily panenky
- strávila odhadem půl hodiny hledáním správného umístění pro světlepískové tříčtvrteční kalhoty v krámě plném světlých kalhot a oděvů vůbec (ve srovnání s tím je pověstná jehla a seno trapárna pro šumaře)
- zanechala dojem "moc milého, ale stydlivého děvčete", jak se nechala desirée slyšet
- si pravděpodobně zavřela dveře do světa modního maloobchodu.
Takže tak. Lakmé/Desirée se mi prý do pátku ještě ozve, jestli jako jo nebo ne. Pravděpodobně to bude samozřejmě ne, ale čistě hypoteticky má promod oproti pekaři dvě zásadní výhody: plat o euro padesát na hodinu vyšší a místo modré zástěry černá nebo růžová trička. Navýhoda je delší cesta do práce (místo čtyřiceti vteřin minuta a čtyřicet vteřin, och) a koncentrace devatenáctiletých dylin (což opravdu PROBLÉM je). No ale co nad tím vůbec přemýšlím, stejně mě tam nevezmou a pekař se mnou zítra vyrazí dveře jen co mu někdo přijde zreklamovat blonďatý vlas v sezamové housce s vejcem a šunkou, takže to stejně nebudu muset řešit. Ale stejně, aspoň je to akční.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen